
Tomáš Feřtek: Jásot nad „koncem matematiky“ není na místě
Poslanci schválili rozumný krok, ale podstatnější je, které budou ty další
Převažující počet souhlasných reakcí na zrušení tří povinných zkoušek od příštího ročníku maturit (čeština, cizí jazyk, matematika) je do jisté míry překvapivý – stejně jako jednoznačnost hlasování Poslanecké sněmovny (78 pro, 18 proti). Česká společnost dlouhodobě patří spíše k těm, které mají pocit, že více zkoušek a více přísnosti znamená lepší kvalitu vzdělání, byť dostupná data přímou souvislost neukazují. Něco se pravděpodobně v uvažování veřejnosti i jejích volených zástupců změnilo.
Pokud zákon schválí i Senát a prezident, zůstane zachován současný stav. Tak jako v posledních ročnících maturity bude povinná jen čeština, volitelná matematika a cizí jazyk. Novela ale přesunuje více pravomocí na školy včetně opravy slohových prací. Všechno jsou to rozumné kroky. Přesto není na místě vnímat to jako začátek konce státní maturity. Natož jásat, že si nic jiného nezasloužila, protože sype příliš různé žáky do jednoho pytle. Jakkoli to leckdo často opakuje, pravda to není. Stejná je jen společná část maturity, školní – profilová část se zásadně liší školu od školy. Maturita tedy byla, je a bude na každé škole trochu jiná. A je to dobře.
Snížilo se nebezpečí, že povinný test z matematiky pro všechny zakonzervuje podobu výuky a zkoušení na další desetiletí. Jenže i „dobrovolný“ test, kde převažují úpravy algebraických výrazů a úlohy „ze života“ zcela vzdálené realitě, je nebezpečný až dost. A pokud budou o podobě testu z matematiky rozhodovat výhradně matematici, těžko se to změní.
Ještě jsme nedospěli do fáze, kdy by o tom, co je povinné učivo jednotlivých předmětů, a o podobě testů a zkoušek z nich, rozhodovali pedagogové-odborníci z jiných oborů – a předmětoví odborníci se debaty účastnili především proto, aby se na něco nezapomnělo. Přitom právě tento postup by nabízel větší šanci, že by žáci začali vnímat matematiku jako něco prakticky využitelného. V případě češtiny a cizího jazyka to tak víceméně je, i když i ty by si revizi učiva zasloužily.
Fakt, že matematika u maturity nebude povinná, neznamená, že to není důležitá dovednost a nutná součást vzdělání. Autor tohoto textu se v tomto směru považuje přinejlepším za poučeného laika, ale opravdu by mu udělalo radost, kdyby výuka matematiky vedla žáky ke schopnosti přemýšlet a pochybovat o samozřejmých tvrzeních autorit (jako to dělá Hejného matematika a další konstruktivisté přístupy), ale kromě toho vybavila každého takovými dovednostmi jako například rozlišovat promile, procento, procentní bod, počet, podíl, exponenciální či lineární růst. Tedy pojmy, které se běžně užívají ve veřejné komunikaci.
Dále by ho potěšilo, kdyby absolventi středních škol uměli aktivně zacházet s tabulkovým procesorem, tedy vytvářet i číst tabulky a grafy, a dokázali jasně formulovat, co říkají a neříkají. Prostě dovednosti, které užije opravdu každý, ať půjde pracovat či studovat kamkoli. Ale takové věci najdete dnes ve výuce jen výjimečně a v testech prakticky nikdy.
Myslí si odborníci, že tohle je laický pohled, protože i další věci jsou klíčové? Výborně, sem s nimi, vložte je do debaty! Nejásejme nad koncem matematiky. To by měl být naopak začátek. Stejně jsme dostali jen odklad. Čas na to, začít pracovat na skutečné změně.
Text vyšel na webu Týdeníku Respekt.
Související články
-
-
Ano, Šéfe, učňáky mají opravdu problém
-
Krev, pot a Zlatá mládež
-
Směřujeme do pracovního tábora? Tři návrhy pro Roberta Plagu
-
Rozlité mléko a učitelský pláč. Ministerstvo bez ohlášení spustilo novou výuku matematiky
-
Méně učiva, méně hierarchie. Bylo by škoda, kdyby se školy vrátily k „normálu“
-
Deset kroků ministra Fialy a mediální tma
1 Komentář
Tento článek mi silně připomíná dobu matematických válek v USA. Jen o nějakých 10 let zpátky. Možná by bylo dobré se podívat, jak to tam tehdy dopadlo, a poučit se. Např. povinného testování je v USA mnohem více než u nás.
A v PISA testech USA rozhodně na špici nejsou. Tam je Čína, pak zase Čína, pak Hong Kong, ale třeba i Japonsko, Singapur,.. Málo se mluví o Polsku a Estonsku. Zato často zmiňované Finsko již několik let v hodnocení PISA klesá.
Pan Feřtek zde prezentuje názor, že by příklady k celostátní maturitě neměli navrhovat matematici. Je otázka, kdo je matematik, asi myslí didaktiky matematiky. A kdo jiný by to měl být ? Témata ke slohu by měl podle tohoto schématu navrhovat kdo?
Pan Feřtek má také „laický“ názor, co by se mělo v matematice probírat. Stačí se podívat na Common Core Standards, tam je to zhruba popsané, a může se začít odtud.
Pan Feřtek vyzývá k diskuzi na „zelené louce“, jakoby u nás bylo vše špatně. V dobách, kdy se zvyšuje napětí a nejistota, státy obecně nároky na výuku matematiky zvyšují. My se vydáme deset let starou cestou rozvolnění a snížení nároků na žáky a studenty. V poslední době se objevují i studie, které ukazují, že „hravý“ přístup ve výuce matematiky může vést k horšímu porozumění a právě i ke zhoršení dovedností získané poznatky aplikovat (Kaminski, Sloutsky 2020).
Skutečná revoluce spočívá jinde – ne v metodách krokování profesora Hejného. Je třeba vážně řešit podporu výuky oborů STEM (science, technology, engineering, maths), a zamýšlet se nad možnostmi integrace výuky těchto oborů – protože to je jedna z cest, jak nenavyšovat počty hodin. To ale vyžaduje velice vzdělané učitele, kteří rozumí několika oborům. My jsme se ale vydali cestou snižování nároků na učitele – třeba tělocvikář může učit matematiku. Takže místo abychom šli dopředu, couváme jako raci. Alespoň reprezentovanými přístupy k výuce matematiky.