
Tohle školství není pro kluky, říká PISA
Rozdíly mezi schopnostmi chlapců a dívek přečíst text jsou dramatické
Mezinárodní šetření PISA, které ověřuje gramotnost patnáctiletých, vychází každé tři roky a připomíná bonboniéru. Bonbónů různé velkosti a chuti je tu spousta a je na každém, jaký si vybere. Bohužel to obvykle dopadne tak, že všichni narychlo zhltnou nugát (každý má přece rád nugát) a zbytek nechají ladem. Výsledky se obvykle objevují v médiích dva tři dny a shrnují průměrné skóre ve čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti, jak je uvádí průvodní tisková zpráva České školní inspekce. Takže pokaždé řešíme víceméně to samé. Co si myslet o tom, že třeba ve čtenářské gramotnosti máme o tři body víc nebo míň. Letos je to o tři víc – a tak říkáme, že jsme se trochu zlepšili. Jenže upřímně řečeno, nic podstatného z toho neplyne.
Jde o zprůměrovaný výsledek za vybraný vzorek patnáctiletých žáků z celé republiky. Ta opravdu zajímavá čísla a diagramy najdete až tehdy, když se ponoříte o jedno dvě patra níž, kdy se průměrné číslo rozpadne na složky, z nichž ho autoři spočítali. Takže například zjistíte, že v České republice jsou regionální rozdíly mezi výsledky žáků tak obrovské, jako by jednotlivé kraje ležely na jiných kontinentech.
Tentokrát se testování soustředilo na čtenářskou gramotnost včetně schopnosti číst texty na webu a srovnávat informace z více různých internetových zdrojů. Česká republika dosáhla v průměru 490 bodů, ale výsledky Prahy (502 bodů) odpovídají Dánsku nebo Austrálii, zatímco výsledky Ústeckého kraje (439) jsou někde mezi Maltou a Rumunskem. Přes 60 bodů, to je opravdu dramatický rozdíl. Pro srovnání: na konci žebříčku je Bulharsko či Mexiko se 420 body. Jediná pozitivní zpráva je, že obvyklý otloukánek podobných testování, Karlovarský kraj, skončil tentokrát přece jen trochu lépe.
Výsledky po krajích nemusí být zcela reprezentativní, vzorek škol v jednotlivých krajích je malý – ale jednoznačně průkazný je například podíl žáků, jejichž schopnost číst a vnímat texty je na tak elementární úrovni, že jim to komplikuje fungování v práci i osobním životě – jsou na úrovni 1 z 6, přičemž za nutný zaklad se považuje úroveň 2. Na učilištích bez maturity je takových žáků skoro polovina a jejich podíl roste. A pozor, učiliště za to nemohou. Jde o patnáctileté, kteří tam právě teď nastoupili. Přicházejí sem ze základních škol, kde je takových zhruba třetina.
Ale to opravdu překvapivé ukazuje tenhle obrázek. Jednak je z něj patrné, že schopnost vnímat texty se skládá z různých složek – a v českém prostředí na tom nejsme nijak zvlášť dobře ve vnímání samostatných, tedy obvykle delších a tím na čtení komplikovaných textů. Co stojí za pozornost, je srovnání červených a modrých čar. Ano, těmi modrými myslíme deformovaný šestiúhelník ve středu. To jsou výsledky českých chlapců. Všech chlapců – tedy na zmíněných učilištích by ta „svrasklost“ byla ještě výrazně menší. Červené čáry označují čtenářské kompetence dívek. Rozdíl je v některých položkách více než třicetibodový.
Co se z toho dá vyvodit? Vzdělávací systém v současné podobě významně selhává u kluků v oblasti, která je pro další profesní i životní úspěch klíčová. Nedejme se oklamat digitalizací světa. I když méně používáme knihy a tištěné noviny, dovednost přesně číst je naopak stále důležitější: je fakticky rozhodujícím faktorem v budování schopnosti se celoživotně vzdělávat a orientovat se ve stále komplikovanějším světě. A tady se rýsuje problém. V ostatních dvou gramotnostech, matematice a přírodních vědách, totiž nejsou ty rozdíly zdaleka tak dramatické.
Dvě informace jsou ne snad uklidňující, ale dávají jistou naději. Z obrázku je patrné, že tenhle problém mají vlastně všechny vyspělé země. Výsledky českých dívek a českých chlapců se významně neliší od průměru zemí OECD, byť je fakt, že průměr postupně klesá. Tedy je šance, že řešení budeme hledat společně. Můžeme se podívat do národních zpráv jiných zemí, zjistit, kde jsou rozdíly menší a jít se zeptat, jak toho dosáhli.
A druhá pozitivní věc. Za poslední desetiletí (2009–2018) se rozdíl mezi výkonem kluků a holek snížil o 18 bodů. Takže pro zlepšení už české učitelky a učitelé něco dělají a jsou úspěšní. Zaměření na čtenářství a čtenářské dílny, které můžeme pozorovat minimálně v posledních pěti, ale spíše deseti letech, přinášejí výsledky. Tak alespoň něco.
- Hlavní zjištění pro Českou republiku v PISA 2018 najdete ZDE a prezentaci ZDE.
- Národní zprávu pro PISA 2018 najdete ZDE.
- Ostatní zprávy PISA 2018 v angličtině čtěte ZDE.
Text byl psán pro web Týdeníku Respekt.
Související články
-
-
Není jen maturita, ale i závěrečné zkoušky. Na učiliště jsme znovu zapomněli
-
Recept pro ministryni Valachovou
-
Slyšel někdy Václav Klaus mladší o formativním hodnocení?
-
Tomáš Feřtek: Proč jednotné přijímačky (pořád) škodí vzdělávání
-
Zcela soukromá zpráva o mém mozku a přijímačkách
-
Vyměnit Roberta Plagu je opravdu hloupý nápad
5 Komentáře
Z obrázku je patrné, že tenhle problém mají vlastně všechny vyspělé země
A proč tedy ten dramatický titulek? A co v něm vlastně znamená „tohle“? A kolik je těch 60 bodů vlastně procent?
Vy to nejspíš berete tak, že se ten titulek týká výhradně českého školství. Ale jak už řečeno v blogu samotném, to je obecný problém. V aktuálním převažujícím vzdělávacím systému dopadají kluci hůř, rychleji ztrácejí motivaci atd. To ale nevyplývá jen z PISA, to je vcelku dlouho známá věc a stálo by za to s ní něco dělat. A leckteré školy už to i dělají. Ale samozřejmě, týká se to významně i nás.
Titulek je aluze na film bratří Coenů Tahle země není pro starý (2007). Tak proto.
Jinak výsledky v PISA se pohybují mezi 400 až 600 body, tedy 60 bodů rozdílu mezi kraji, to je opravdu dramatické. Za významný pokles či vzestup se považuje už pět deset bodů.
Jinak je samozřejmě otázka, zda tento problém mají opravdu všechny země. V tom obrázku je vidět průměr. Tedy je pravděpodobné, že jsou země, kde je ten rozdíl menší nebo větší. K tomu je ale třeba prozkoumat jednotlivé národní zprávy.
Při pročítání zprávy PISA mě ten šestiúhelníkový diagram taky „praštil do očí“, bude to možná tím, že právě nastupuji jako češtinářka do převážně chlapecké třídy na běžné základce a toto vnímám tedy jako velkou výzvu. Nemohl by prosím Eduin do těch národních zpráv nahlédnout – kde ty rozdíly v pohlaví nejsou takové a zjištění nám pak zprostředkovat? 🙂 A nemůže mít na to vliv „přefeminizované“ školství, kdy na rozdíl od hmatatelnějších matematických a přírodních oblastí je čtenářská gramotnost více pod vlivem osobnosti učitele a učebního stylu?
Ano, počítáme s tím.
Ale neřekl bych, že za to můžou „učitelky“. Ta distribuce čtenářských zájmů mezi pohlaví – holky víc příběhy, kluci víc technika, je asi přirozená, něco může ovlivnit rodina, ale už z té PISA je příčina poměrně zřejmá. S otázkami, jaké se kladou dětem ve čtenářských dílnách, se setkává méně než polovina žáků. A čtenářské dílny a další podoby rozvoje čtenářství, to je přesně nástroj, který má šanci ty rozdíly vyrovnávat. Méně než polovina vlastně není špatný výsledek: Před pěti deseti lety by to nejspíš bylo mnohem méně. Takže jsme svým způsobem na správné cestě.