
Mají přijímací testy určovat, co se má ve školách učit?
Jednotné přijímačky na střední školy škodí tam, kde jsme to nečekali.
„Jednotné přijímačky přinášejí ještě větší soustředění na pseudoakademické znalosti, stačí se podívat na vzorové testy Cermatu. Tyto testy budou v dalších letech určovat, co se bude na základních školách učit. (…) Jakkoli jsou testy Cermatu po obsahové stránce problematické, testy předkládané některými agenturami jsou o několik pater horší.“
Citace pochází z rozhovoru autora tohoto blogu pro Lidové noviny a souvisejícího článku o obchodování s rodičovským strachem z přijímaček na střední školy. Co přesně se myslí tvrzením, že testy jsou problematické?
Zkusme si projít ilustrační test z češtiny pro čtyřleté maturitní studium, protože podobný bude skládat nejširší spektrum zájemců, od učilišť po gymnázia. Má třicet jedna úloh a podúloh. Pokud se podrobněji podíváte, co jednotlivé úlohy ověřují, zjistíte, že mluvnici v tom nejširším slova smyslu (několikanásobné větné členy, druhy zájmen, hláskosloví, trpný rod, slovní druhy) je věnováno 16 úloh, porozumění textu 6 úloh, pravopisu 5 úloh, větné skladbě 3 úlohy, a literární teorii 1 úloha. Ty počty jsou orientační, protože některé úlohy ověřují více znalostí najednou. Na testu je dobré, že věnuje relativně dost prostoru porozumění a práci s textem a že vynechává literární historii. Horší už je, že se často soustřeďuje na znalost oborové terminologie. Například ověřuje, jestli rozeznáte vztažné zájmeno nebo vedlejší větu doplňkovou.
Nepřipadá vám na tom nic závadného? U části uchazečů o maturitní studium, u těch, kteří směřují na gymnázia a lycea, v tom opravdu problém není, ale u těch ostatních stojí učitelky a učitelé před nemilým dilematem. Mají se snažit, aby jejich žáci odcházeli z devítiletky se schopností přemýšlet nad textem a umět napsat, o čem přemýšlejí? To jsou věci, které se v životě hodí opravdu každému. Ať už z něj bude kuchař nebo strojař. Jenže takovým dovednostem je věnována v testu spíše menší, případně žádná pozornost. Tedy pokud budou deváťáci takové věci ovládat, samo o sobě jim to vstup na maturitní studium nezaručí.
Převaha úloh je totiž postavená na znalosti terminologie a určování toho či onoho, což pravděpodobně skoro nikdo z nich v praxi nepoužije, ale ztratí tím čas, který mohli věnovat těm výše vyjmenovaným důležitým věcem. To učitelé vědí, ale samozřejmě cítí zodpovědnost za to, že své žáky na zkoušky připraví. Proto se už v minulých letech, když se objevily první ukázkové testy, začala výuka na mnoha základních školách přinejmenším v osmé a deváté třídě orientovat na to, co testy ověřují.
Přijímačky tedy nebudou škodit přímo. Rozdělení žáků na jednotlivé školy a obory pravděpodobně zůstane víceméně stejné. Učitelé se ale soustředí především na to, co budou testy zkoušet, a na ty žáky, kteří směřují na školy s maturitou. Těm ostatním budou moci věnovat ještě méně pozornosti než dnes.
Tento nežádoucí efekt ještě posiluje rok od roku sílící byznys s rodičovskými obavami ze státních přijímaček. Pokud lze soudit z publikovaných testů některých agentur poskytujících placenou přípravu, jsou v důrazu na jalové znalosti výrazně horší než ukázkové testy Cermatu. Příklad: Zatímco test Cermatu obsahuje například úlohu, kde musíte rozlišit vedlejší větu podmětnou, doplňkovou, předmětnou, přísudkovou a přívlastkovou, agenturní úloha už požaduje rozlišovat věty příslovečné účelové, měrové, důvodové a přípustkové. Nesmysl, který v tomhle věku běžnému středoškolákovi k ničemu není? Asi ano. Ale dá se zaručit, že se už letos na jaře nebo v některém příštím roce taková úloha ve státních přijímačkách nevyskytne? Bohužel ne.
Ocitli jsme se v paradoxní situaci. Za posledních dvacet let postupně mezi češtináři převážil názor, že důležitější než morfologie a větný rozbor je schopnost naučit děti vztahu ke knihám, ke čtení, každému se bude hodit dovednost mluvit, prezentovat, vyjadřovat se písemně. Ale ještě se to učitelé nenaučili opravdu spolehlivě dělat a už jejich snahu torpédujeme testováním, které jim vzkazuje: Nezabývejte se zbytečnostmi. Tady těch třicet vzorových úloh říká, co máte děti naučit!
Je přípustné a rozumné, aby přijímací testy určovaly, co se bude na základních školách učit? I když víme, že to ve skutečnosti škodí? Nezbývá než s údivem konstatovat, že jako společnost na tuto otázku odpovídáme: Ano!
Co by měl umět deváťák k přijímačkám upřesnil Cermat. Doporučuji k přečtení a posouzení, kolik z toho ovládáte vy. Samozřejmě pokud je vám víc než patnáct.
Testy z loňského ověřování přijímacích zkoušek, kterého se účastnila zhruba polovina středních škol. V testu z češtiny je poměr otázek z jednotlivých oblastí zhruba stejný, lehce přibylo práce s textem na úkor mluvnice.
Text vyšel původně na stránkách Týdeníku Respekt (ZDE).
4 Komentáře
a co jednoduchý Americký systém skládání jednotlivých předmětů a zájmů podle schopností jednotlivce a jejich úprav nahoru i dolů podle výsledků s poradcem pro výuku?
O autorově schopnosti přemýšlet svědčí to, že si neuvědomuje, že test bude jednotný pro všechny typy škol. Tudíž se dá očekávat, že někteří (co chtějí jít na gymnázium) jej splní na více jak 75 %, jiní (co nechtějí jít na gymnázium) jej splní na méně než 75 %. Učitelé to vědí a nebudou se soustředit jen na budoucí gymnazisty.
A ještě poddodatek: odkaz na dokument CERMATu nefunguje.
Dík za upozornění, Cermat ten dokument přesunul, opravíme to.
Jinak v té věci nejde o test samotný a jen gymnazisty. Jde o ty, co půjdou ke zkouškám na střední školy s maturitou. Ti budou připravováni na to, aby zvládli testy. Ti ostatní, ale jde zhruba o třetinu populačního ročníku, budou opět o něco méně důležití. Protože těch se testy týkat nebudou. To je problém, který je na školách pozorovatelný už dnes. Základky se v posledních dvou ročnících soustřeďují jednoznačně na potenciální maturanty. Je to jeden z důvodů, proč je úroveň znalostí a motivace lidí na učilištích často dosti nízká.
Jedna osobní poznámka. Když už píšete, co svědčí o mé schopnosti přemýšlet, zkuste se zamyslet, co vaše reakce svědčí o vaší schopnosti číst. V tom textu je jasně napsáno, koho se to týká.
Dnes jsme s dětmi (6. roč.) četli a mj. jsme se zamýšleli, proč je v přímé řeči (ha, pojem!) použitý hovorový výraz a kousek dál i nespisovný, že to v tom textu něco znamená. Ale děti musely předem něco znát o stratifikaci jazyka (tenhle termín jim opravdu nenutím, ale zmínila jsem ho), aby to mohly samostatně posoudit. Takhle bych mohla pokračovat dál, ale skočím rovnou k jádru: Ono v jazyce (jako koneckonců všude jinde) všechno souvisí se vším, dětem říkám, že to je jako lego, ze kterého si mohou vystavět jakýkoli text, jen je potřeba vědět, jaké kostky a jak použít. Takže prosím pokuste se nesoudit požadavky Cermatu, protože – zdá se mi – tomu moc nerozumíte. Jo, děti seděly v lavicích jako za císaře pána a dost času jsme se váleli smíchy. Spolu, a bylo to fajn. Ještě drobnost: Mám i osmáky a deváťáky a nečiním rozdílu mezi maturanty a nematuranty – stavíme všichni z kostek text, aby nám lidi rozuměli. Tak bych si vyprosila tu generalizaci, které se tak rád dopouštíte, aniž byste ji měl „podšprajcnutou“ relevantními daty.