Za inkluzí stojí neziskovky, soukromé školy a imigranti aneb trocha hysterie…

To, že veřejná debata umlkla, neznamená, že neexistují problémy

V první školní den ocitl se autor tohoto blogu v diskusním pořadu Českého rozhlasu, do něhož volají posluchači. Řešila se inkluze. Taková kombinace pořadu a tématu před půl rokem znamenala příval rozhořčených telefonátů o zkáze českého školství hordami nevzdělavatelných dětí z praktických škol.  Přišlo obávané datum, první školní den. A zatímco se redaktorka ptaIa, kolik dětí vlastně přestoupilo z praktické do běžné školy a zda to učitelé zvládnou, zavolala jen jedna paní v důchodu a zajímala se, jestli by se svým vzděláním mohla dělat asistentku. Jinak nikdo.

O inkluzi se dnes zajímají už jen novináři, kteří mají pocit, že by měli dotáhnout načaté téma, a učitelé, kteří ji musí provádět. Pokud jste ochotni číst tento blog dál, patříte k té zjevné menšině, kterou něco takového ještě zajímá. Takže jste nejspíš už slyšeli, že oficiálně z praktických do běžných škol k prvnímu září přestoupilo 205 dětí. Což vzhledem k tomu, že na základních školách je zhruba 850 000 žáků, na invazi nevypadá. Navíc z těch dvou set jich je 140 v Praze a Středočeském kraji, ve zbytku republiky se fakticky nepohnul ani chlup. A novináři se ptají, jestli to není neúspěch inkluze, když vlastně do běžných škol nepřestoupil skoro nikdo.

Nevím, jak to vidíte vy, podle mě to není neúspěch. Snaha vytvořit školu pro všechny bez rozdílu talentu a handicapu běží už deset let. Na některých školách ještě déle. A pokud nějaký rodič stál o to, aby jeho dítě  s nějakým problémem chodilo do běžné školy, už ho tam většinou dávno dal. Dvě třetiny takových děti už tam chodí.  Je jich přes čtyřicet tisíc.

Sama novela o inkluzi žádné děti odnikud nikam nepřesouvá. Pořád záleží na rozhodnutí rodičů. Jediné, co se od minulého čtvrtka mění, je, že se zlepšují podmínky pro práci s takovými dětmi. Školy získaly zákonný nárok, aby dostaly zaplaceno za to, co dělají. To je také důvod, proč nebylo rozumné „inkluzi“ o rok dva odložit, „až na ni budou školy připravené“. Jediné, co bychom reálně odložili, by byly ty peníze. Práce a problémy by zůstaly.

A když už jsme u těch problémů. Fakt, že nenastala apokalypsa, neznamená, že neexistují problémy. Naopak. Plat asistentů byl doposud tak tragický (zhruba 13 000 Kč v nejlepším případě), že bylo obtížné do téhle funkce získat někoho kvalifikovaného. A je otázka, nakolik se to po jeho zvýšení na zhruba 18 000 Kč zlepší. Všechny děti s nějakým problémem by měly projít znova posouzením v poradně a je nejisté, jestli ty na to budou mít kapacitu. Zásadní je nedostatek speciálních pedagogů a profesionálů jako etopedů a ergoterapeutů v běžných školách… A tak podobně.

Jarní hysterie opadla, ale bizarní konspirační teorie v debatách kolují dodnes. Jedna říká, že inkluze je spiknutí neziskovek, které se chtějí přiživit na školství. Tuhle hypotézu při každé příležitosti iniciativně načechrá školský expert ODS Václav Klaus mladší. Mezi některými učiteli zase koluje, že si to celé objednali majitelé soukromých škol, aby zničili veřejné školství – a rodiče dětí z lepších rodin byli ochotnější za vzdělání platit. A obecné veřejnosti inkluze splynula s uprchlickou vlnou; jedno i druhé vnímala jako cílený útok na evropskou civilizaci a její sebevědomé elitářství. Poučné je sledovat, jak rychle takové emoční vzepětí může nabrat na síle a jak imunní je v tu chvíli vůči věcným informacím. Takže se můžeme pro příště jen utěšovat, že trocha hysterie…

Pokud by měl někdo pocit, že mu pořád ještě scházejí informace o inkluzi:

• Informace pro učitele najdete ZDE.
• Informace pro rodiče dětí se speciálními potřebami najdete ZDE.
• Aktuální reportáže k tématu najdete na stránkách ČRo ZDE a debatu na Čt ZDE.

Text vyšel původně na webu Týdeníku Respekt (ZDE).