Jednotné přijímací testy przní skutečnou vzdělanost
České učitelky a učitelé se musí vyrovnat se schizofrenií požadavků, které na ně stát klade
Základní pravidlo říká, že pokud stát v oblasti vzdělávání nařídí nějakou formu povinných zkoušek, vydělají na tom soukromé firmy a zaplatí to rodiče. Že to vrchovatě platí i o jednotných přijímacích testech na střední školy, které se u nás zkouší druhým rokem a napřesrok budou povinné, se může přesvědčit každý. Stačí si koupit noviny.
Mladá fronta Dnes i Lidové noviny (oba deníky z vydavatelství MAFRA) jedou marketingovou kampaň postavenou na obavách z přijímaček (a maturity) už mnoho týdnů a nemíní hned tak skončit. Nejenže denně otiskují testy různých soukromých společností, ale přímo na webech deníků inzerují: Také se bojíte přijímaček? Nemusíte. Stačí, když si nás měsíc dva předplatíte.
Stojí za to noviny otevřít i v případě, že nemáte dceru či vnuka, který se chystá v jedenácti, třinácti či patnácti letech na nějakou střední školu. Zatímco v Mf Dnes probíhá v zásadě přijatelný zostřený pravopisný a počtářský výcvik, v Lidových novinách otiskují ukázkové úlohy, mezi nimiž lze najít opravdové perly. Píše se tu:
Otázky pro žáka 5. třídy, které se mohou objevit v přijímacích testech.
Najděte skupinu slov, která obsahuje jen předložky nevlastní.
- zajisté, ano, pro, kromě
- zajisté, během, mimo, vedle
- do, pro, k, u
- během, mimo, vedle, kolem
Jakým slovním druhem je slovo skákání
- podstatné jméno
- podstatné jméno i sloveso
- sloveso
- zpodstatnělé přídavné jméno
Předložky nevlastní? Hm. Pravděpodobně jde o páťáky, kteří usilují o titul Malý lingvista. Ale i deváťák si užije.
Do jaké skupiny slov byste zařadili slovo ledviny
- látková podstatná jména
- hromadná podstatná jména
- množná podstatná jména
- pomnožná podstatná jména
Jakou větu vedlejší nejčastěji uvozuje spojka protože
- příslovečnou účelovou
- příslovečnou měrovou
- příslovečnou příčinnou (důvodovou)
- příslovečnou přípustkovou
Pokud jste podobně jako já na chvíli znervózněli, protože jste si nebyli jisti, na co se vás vlastně ptají, je to prostě proto, že ty otázky staví na znalosti lingvistických pojmů, které prakticky nikdo v reálném životě nepoužívá; obvykle ani ten, kdo se psaním a redigováním živí. Ostatně proto jste je dávno zapomněli. Užitečné jsou právě jen pro účely podobného testování. Velmi dobře se totiž s jejich pomocí sestavují testové úlohy.
Proto se testy pro přípravu k přijímačkám podobnými nesmysly jen hemží. Vybral jsem výhradně otázky z češtiny, protože jsou pro pochopení podstaty problému pro většinu lidí srozumitelnější, ale ani matematika na tom není lépe. Schopnost ověřovat výroky? Klást si zajímavé otázky? Ale kdeže. Úprava algebraických výrazů a slovní úlohy typu Kolik vajec snesla slepice B, když…
Pokud se podíváte na ukázkové testy CERMATu, který jednotné přijímačky pro všechny typy středních škol organizuje, jsou přece jen o něco lepší, přinejmenším pracují se čtenářskými úlohami. Ale i tady se vás ptají na to, jaké existují funkční styly, nebo musíte vědět, jak je definováno sousloví. A rok od roku přibývá důrazu na pravopis, větný rozbor a znalosti literární teorie.
Nevidíte na tom nic špatného? Pravopis a větný rozbor považujete za důležité? No to je právě ten problém, který dostává učitele do schizofrenní situace. Už víc než deset let máme ve školách vzdělávací programy postavené na tom, že učitel/ka má žáky naučit vnímat text, řečí i písmem vyjadřovat to, o čem přemýšlí; žák má převzít zodpovědnost za to, co dělá, a umět obhájit svůj názor. Jenže ve skutečnosti skoro nic z toho na výstupu ze škol stát nezajímá.
Naopak předepisuje testy postavené často na pravopisných výjimkách a chytácích. Tak co má učitel vlastně učit? Čemu má věnovat omezený čas ve třídě? Jednotné přijímací testy tuhle schizofrenii jen posílí. Nejen rodiče, ale často i vedení škol říkají jasně: Hlavním smyslem základní školy je dostat dítě na střední školu. Takže tyhle testy, to jsou naše osnovy! Dovolíte si jako učitelka říct, že je to nesmysl?
Ve skutečnosti jednotné přijímací testy – a ještě víc průmysl přípravy na ně – pouze przní skutečnou vzdělanost, protože ji omezují na trénovatelné a snadno testovatelné položky. Podobné testy leží učiteli v cestě v páté, sedmé, deváté třídě a u maturity. A pak si vysokoškolští učitelé i zaměstnavatelé dokola stěžují, že absolventi neumí obhájit svůj názor, převzít zodpovědnost za to, co dělají, přemýšlet o problému a efektivně hledat jeho řešení. Ještě než kývnete, že to si také přesně myslíte a že testování by mělo být přísnější, zkuste vzít na vědomí, že žádáte více toho stylu výuky, který ve skutečnosti ten současný stav způsobil. A jen tak mimochodem, vy si ze školy pamatujete, co jsou to předložky nevlastní? A k čemu tu znalost užíváte?
Proč Povinná zkouška krásu matematiky studentům neukáže, vysvětluje Jakub Stránský ze startupu Techambition.
—
Původně vyšlo na webu časopisu Respekt (ZDE).
3 komentáře
Schizofrenie ve výuce není nic nového, ale s požadavky zaměstnavatelů bych lehce polemizovala:př. dlouhou dobu byla hlavním požadavkem na kvalitní soudní zapisovatelku rychlost psaní, nyní se v anketě mezi soudci na přední místo prodrala právě znalost pravopisu a schopnost pracovat s textem.Tedy nejen obsah, ale také forma je nedílnou součástí sdělení.
Díky T.Feřtekovi, že upozorňuje různé skupiny čtenářů ve společnosti na rizika působená nekvalitním zaváděním nekvalitních testů. Není to asi jenom přání zaměstnavatelů, co stojí za touhou mít mladou (a tím i budoucí starou) populaci roztříděnou podle výsledků v mechanických testech, které nedokážou sledovat to, co přiměřeně vzdělaný člověk bude v životě opravdu potřebovat. Základní ani všeobecná střední škola přece netrénuje za státní peníze naše dítky pro nějakého fabrikanta ani úředníka.
Za touhou „přetestovat“ si mládež pravopisem nebo mechanickou znalostí gramatiky stojí myslím něco jiného:
Jednak si někteří zastánci a tvůrci testů prostě nedokážou představit, jak by inteligentní test mohl vypadat. Snad by nemuselo být tak těžké se s tím seznámit ve světě (pokud úředník, politik, zaměstnavatel vládne anglicky). Některé státy v Austrálii, nebo v Kanadě to umějí chytře – ale jde i o zacházení s výsledky, aby se z nich nedělaly žebříky, z nichž mnozí spadnou navěky. A jde také o to, že k chytrým testům se musí chytře vyučovat, a k tomu potřebují školy a učitelé hodně podpory, svobody, času, a málo přikazování a zakazování.
Ale je také možné, že řada politiků nebo úředníků, kteří protlačují tohle zjednodušené a nevzdělané testování, prostě chce, aby se z populace vybrala smetánka jim podobných, a všichni jiní šli bez dalších studií někam „k lopatě“. Koneckonců Marie Terezie také zavedla povinnou docházku hlavně proto, aby lidi uměli přečíst výnosy od dvora a taky aby se dali z nich vycvičit vojáci. Dnes jsme na tom líp, bude stačit, když většina populace stráví čas ve škole neúčinným nácvikem testů, a nenaučí se přemýšlet o tom, jak ji kdo vodí za nos (obchodníci-šmejdi nebo politici-šmejdi).
Kdyby někdo chtěl opravdu vzdělávat mládež pro praktické obory, musel by se starat ne o to, aby do nich nastrkal toho, koho vybere nevydařený test, nýbrž o to, aby studium/učení v těch oborech, třebas velmi učednických, bylo zajímavé, aby neponižovalo osobu žáka, případně mu pomáhalo dospět, a aby prestiž řemesla byla během učení nebo studia stavěna na přemýšlivém přístupu k úkolům v práci a na mistrovské zručnosti. Nikoli na zotročování, ani na odčekání si učňovského listu nebo vysvědčení. O vzdělávání pro vyšší kariéru to samozřejmě platí taky. Už Komenský varoval, že mnohoučenost není vzdělaností.
Jádrem sdělení je, že používané rozřazovací testy jsou špatné. Pan Feřtek ovšem, jak už to tak bývá u novinářů, neřeší detaily, byť jsou zcela klíčové. Dobře, jsem ochoten připustit, že testy jsou špatné, ale musím nejprve vědět, co to znamená, abych mohl ověřit, zda proklamovanou „špatnost“ skutečně splňují. To, zda jsou dobré, či špatné, není otázkou povrchního kvalitativního zhodnocení, nýbrž 1) stanovení jejich cíle, 2) definování metriky, která umožňuje měřit míru dosažení stanoveného cíle, 3) empirické zjištění hodnoty stanovené metriky, 4) arbitrární stanovení intervalů, v nichž hodnota metriky povede k přiřazení pojmu „špatný“, nebo pojmu „dobrý“ a 5) ověření hypotézy, že testům bude přiřazen pojem „špatný“ na obvyklé pětiprocentní hladině významnosti. Nic takového povrchní a nevzdělaný Feřtek pochopitelně dělat nebude. Označit něco za špatné a potom někoho tahat za nos nějakými ideologickými řečmi, to jest možné, ale nemá to žádný smysl.
Můžeme diskutovat nad jednotlivými úlohami, cílem jejich zařazení do testů a užitečností těchto cílů pro praktický život. Nikdy v reálném životě jsem nepotřeboval vědět, od kdy do kdy žil Karel IV, či Přemysl Otakar II. Nikdy v životě jsem nepotřeboval vědět, že eukariotické buňky se dělí na diploidní a haploidní a jaký je mezi nimi rozdíl. Dělat děti umím i bez toho, a nejen já. Nejlépe to jde těm, kteří si hlavu podobnými „nesmysly“ rozhodně nezatěžují. Přesto jsem občas díky mému všeobecnému vzdělání unikl nutnosti nasazení nepřítomného pohledu dementa, když se ve společnosti diskutovalo o něčem, co v praktickém životě nepotřebuji. A pochopil jsem, že znalost pravopisu, základů Bible, či skupiny Anthropoid není otázkou plného břicha a zadku v Mercedesu. Není to ani otázkou toho, že člověk nechce být před vzdělanými lidmi za debila. Je to otázkou signalizační teorie. Lidé, kteří budou v budoucnosti vzdělaní i v oblastech tzv. nepraktických budou tímto signalizovat, že něco umí, něčeho jsou schopni. Bude to vstupenka do určitých sociálních a ekonomických vrstev, jako v době feudální. Už dnes neznalost pravopisu signalizuje v mailu vysokou pravděpodobnost nebezpečného spamu. Stejně tak reklamy s chybným pravopisem jsou krajně podezřelé. Můj kolega (právník) vyhazuje životopisy žadatelů s chybami v pravopisu absolutně nezávisle na formálním vzdělání, praxi a oceněních. Prostě posouzení znalosti pravopisu se stává (kvůli stále chatrnějšímu vzdělání zadupávanému nejrůznějšími Feřteky) velmi efektivní elementární kontrolou. Informační hodnotu diplomů intelektuální deprivanti Feřtekova typu již pozvolna zničili, tak se musíme orientovat na „naturální signály“.
Pan Feřtek píše, že i testy z matematiky nestojí za moc. Nevím, jak k tomu dospěl se svou nulovou znalostí matematiky. nevím, co znamená jeho „Schopnost ověřovat výroky?“. Snad schopnost zjišťovat jejich platnost? To pochopitelně je součástí středoškolské matematiky, pokud se jedná o platnost složených výroků za podmínky platnosti, či neplatnosti jednoduchých výroků, které jsou v nich obsaženy. Klást si zajímavé otázky? Jaké otázky má pan Feřtek na mysli? Matematika není beseda o uprchlících a nikdy nebude. Otázky si jistě je možné klást i v matematice, nicméně těžko může někdo matematiku využívat v reálném životě, pokud si pouze umí klást otázky, ale neumí upravovat algebraické výrazy.