
Cermat vzkazuje: Na moderní literaturu se vykašlete
Redukovat literaturu na půl století starý telefonní seznam autorů je čirá nemravnost
CERMAT, organizace podřízená ministerstvu školství, zveřejnila na stránkách novamaturita.cz seznam autorů, literárních žánrů, směrů a hnutí, které lze zkoušet formou didaktického testu u maturity od roku 2016. Údajně vznikl proto, že si ho žádají středoškolští učitelé a maturanti budou vděční, že pro ně bude zkouška předvídatelnější. To obojí je nejspíš pravda.
Kuriózní je ovšem seznam samotný. Má přes sto dvacet položek a prakticky se až na pár jmen (Havel, Kohout, Škvorecký, Solženicyn) neliší od „mého“ seznamu. Přibyli jen spisovatelé dříve vynechaní z ideologických důvodů. Jenže já jsem maturoval před 34 lety! Převažují autoři osmnáctého a devatenáctého století; ti „nejmodernější“ vydali svá stěžejní díla v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století.
To se vážně v české a světové literatuře neodehrálo za posledních čtyřicet let nic, co by stálo za pozornost? Tento literární „kánon“ připravovali středoškolští učitelé, kteří se okolo maturity dlouhodobě pohybují, a skoro bych se vsadil (nebo přinejmenším doufám), že v jejich hodinách se žáci setkají i s něčím podnětnějším, než je Podkoní a žák. Tak proč se podílejí na vytvoření něčeho tak bizarního?
Samozřejmě, námitka může znít, že jde jen o seznam pro potřeby maturitního testu; že to neznamená, že ve školní části maturity se nelze ptát i na něco jiného, a už vůbec to nemusí ovlivnit to, co se na školách učí. A navíc maturuje tak široké spektrum škol od učilišť po gymnázia, takže že mimo to nejzákladnější nelze zabrousit. Jenže i kdyby tohle platilo, je ten seznam nesmyslný od podstaty. Fixuje obraz literatury, jak ji viděli zdejší učitelé v minulém století (například kromě Němcové a Austenové tu není žádná žena), nic nového nepřidává, navíc pracuje s naprosto mylnými předpoklady.
Copak opravdu někdo vážně věří, že maturanti četli a prodiskutovali alespoň jedno dílo od každého z těch autorů? S výjimkou pár jedinců na elitních gymnáziích si troufnu tvrdit, že ani náhodou. A jestliže to tak je, k čemu je dobré, že budou znát jméno autora, zařazení do literárního proudu, žánr díla a možná budou tušit, o čem to „tak zhruba je“? Učíme literaturu jako způsob porozumění světu, nebo jakousi literární přírodovědu – poznej zvířátko a zařaď ho do řádu, čeledě, druhu… Co je smysl takové výuky a takové závěrečné zkoušky? Umění předstírat, že vím, co ve skutečnosti nevím?
Když je vám osmnáct a jste maturant, tak si po přečtení tohoto seznamu můžete pouze potvrdit, že literatura už je opravdu jen zapáchající mrtvola, na níž se v posledním půlstoletí nepohnul ani chlup. A proto nestojí za pozornost, pokud zrovna nesměřujete na literární historii. Pokud je vám o něco víc a jste učitel, je pro vás seznam ideálním alibi: vidíte, tohle nahoře chtějí, tohle se máme naučit. CERMAT vzkazuje, že na moderní literaturu se máme vykašlat! – To bude velmi pravděpodobně většinová učitelská reakce.
Uznání patří každému, kdo si zachová profesní čest, vyvěsí ten seznam na tabuli a s jeho pomocí předvede, jak literaturu neučit a nezkoušet. Protože literatura je v dnešní audiovizuální realitě stále důležitější způsob, jak nahlédnou do mravů a mentality současného a minulého světa. Literatura je živá a týká se každého z nás, pokud se naučíme ji brát na vědomí a poučeně vnímat. Redukovat ji na půl století starý telefonní seznam autorů je čirá nemravnost, na níž by se stát ani učitelé neměli podílet.
P.S. O výuce literatury jsem psal již v blogu Máme učit dějiny českého králíkářství? Tísnivé je, že text vznikl v roce 2011, ale od té doby se zjevně nic nezměnilo.
—
Text vyšel původně na webu Týdeníku Respekt (ZDE).
Jak změnit výuku literatury?
Související články
-
-
Jak jsem zkoušel napsat maturitní písemku
-
VHP píše CeHOPPovi aneb tlačil CERMAT na hodnotitele písemných prací?
-
Zápisné? Bez peněz na vysokou nelez!
-
Maturitní data se otevřela. Dobrá zpráva o češtině, špatná o matematice
-
Kauza přestávky aneb mediální zmatení
-
Jak se hledá ministr školství mezi mimoni aneb důvody k optimismu
2 Komentáře
Pane Feřtěk,
promiňte, ale vy chodíte do škol a ptáte se na to, co si kdo o čem myslí. Jděte na 5 let učit na ZŠ a na 5 let na SŠ a možná budete mít jiné názory. Když čtu Vaše články, tak si myslím, že platí: neprožitý prožitek není žádným prožitkem. V ČR je mnoho schopných pedagogů, kteří by rádi tvořili maturity, ale nemůžou, není to v jejich kompetenci. Co když někoho z toho seznamu literatury učitelé vynechají, to zase bude oheň na střeše, že na někoho zapomněli. Můj názor je, že by měla být jednotná maturita, že učni nemají maturitu dělat, ale mají po určité době po vyučení udělat mistrovské zkoušky, a že EDUIN je organizace, která debatuje, ale co změnila. Navíc Vaše vzdělání je úplně mimo pedagogické disciplíny, dokonce i Vaše profesní zaměření. Moc tomu nerozumím, to je jako kdybych šel já radit lékařům, protože jsem učitel biologie. Nechci Vás urážet, to v žádném případě, jen mi jen smutno, že každý mluví do všeho.
Vážený pane Kordíku,
v některých těch věcech, o kterých píšete, se shodneme, některé jsou k debatě. Pokud jde o tu odbornost, diskutujete na stránkách EDUin, což je organizace, kde najdete lidi, kteří mají za sebou praxi pět, deset i patnáct let. Většinou na středních školách. Přesto se názorově shodneme, přesněji, to, co píšu, jsou z větší části jejich názory. Takže zrovna v tom to nebude. EDUin vznikl jako organizace, která se specializuje na informování o vzdělávání a má na to odborné zázemí. Jak po pedagogické stránce, to jsou ti kolegové, tak po té mediální. To je moje práce a kolegy Kartouse. Takže nemluví každý do všeho, ale do toho, čemu rozumí. To, že i tak můžeme mít na věci různé názory, to už se tak stává.