Jidáš a Athéna se pachtí na úhoru

Všeobecný přehled je to, co ještě nestačili padesátníci zapomenout

V aktuální debatě nad maturitním testem z češtiny se jedna strana (spíše studentská) rozhořčuje, že běžný maturant není žádný „křížek“, aby museli znát Jidáše a kdejakou řeckou bohyni, zatímco druhá (spíše učitelská) je pohoršena a říká, že kdo nezná Jidáše Iškariotského a antická božstva, tomu nepatří maturitní vysvědčení do ruky. Důvod je jasný. Bible i antika patří ke všeobecnému přehledu a bez těchto znalostí není člověk schopen rozklíčovat kulturní kódy, kterých jsou literatura, publicistika, hudba, divadlo i film plné.

No skoro by s tím jeden rovnou souhlasil, ale co když je to poněkud složitější? Jak s těmi kulturními kódy, tak všeobecným přehledem. Máme vůbec jasno, co to je, jak to vzniká – a kdo určí, co tam patří a nepatří? Je to tak měsíc, co jsem zasedal v porotě studentského prezentačního fóra, které organizuje jedno pražské gymnázium. A o přestávce došlo mezi pány porotci (dáma měla zrovna něco jiného na práci) k debatě o tom, co všechno studenti neznají, zatímco my starší nad tím nevěřícně a pohoršeně vrtíme hlavou. Kolegové zmiňovali spoustu slov, mně utkvěl třeba úhor. Jak je možné, že student gymnázia neví, co je úhor a trojpolní hospodaření, rozčilovali jsme se svorně!

Nerozčilujeme se sami. Konzervativně laděný pedagog a učitel češtiny Jiří Kostečka dokonce před časem provedl výzkum a publikoval seznam zhruba sto osmdesáti slov, která studenti neumějí uspokojivě vysvětlit; jeho kolega obratem doplnil svůj seznam pěti set slov, s jejichž významem studenti vyššího gymnázia „namnoze nejsou obeznámeni, ačkoli by být téměř bezpodmínečně měli“. Balast, bazírovat, bažit, čepýřit se, falírovat, hamižný, kajícník, licoměrný, napučen, otrapa, osidlo, osobovat si, pachtit se, rozšafný, šibalský, špalír, tipec, vachrlatý, zapšklý, zpupný. Mimochodem úhor tam nebyl.

I představil jsem si univerzitní posluchárnu plnou dam a pánů nad padesát, kterým předložím test a budu žádat vysvětlení synonymity a významu třeba u slov bitcoin, cosplay, couch surfing, hoax, flashmob, hashtag, larp, slackline, pastafariánství, QR kód, vlog. Kdo zvládne přesně definovat, co je to hipster, dostane prémiový bod a lízátko. Jakpak by to asi nesli, kdybych jim takových kousků nezbytně nutných k pochopení světa předložil pět set a tvářil se u toho pohoršeně. Vy nevíte, co je to tweetovat? A to vám dali diplom?

Podobné je to s kulturními kódy. Dnes nejspíš víc než Pallas Athénu člověk užije znalost charakterů a příběhů skrytých za jména a pojmy jako Saruman, Rimmer, Doby, Voldemort, vogonská poezie, Prasinky, Luke Skywalker, sir Humprey (ten už proniknul i do toho maturitního testu spolu s Jidášem), Jon Snow a Jára Cimrman.

Možná definice všeobecného přehledu zní, že do něj patří to, co padesátníci ještě nestačili zapomenout a dvacátníci prosadit. Co považujeme za samozřejmé a nutné ke kulturní komunikaci, se plynule proměňuje (chybí nám nějak významně třeba šufánek, povříslo a pan Povondra?) a rychlost té proměny je stále závratnější.

Takže buďme v klidu, za pár let budou sedět porotci gymnaziální soutěže o přestávce nad kafem a jeden si bude stěžovat: „Řek jsem jim, ať u maturity nepropadají panice, že stačí mít ručník a vědět, že za všechno může číslovka 42. Zírali na mě jak pastafarián na inteligentní design. Co je tohle za generaci?!“

—

text vyšel původně na webu Týdeníku respekt ZDE.