
Jidáš a Athéna se pachtí na úhoru
Všeobecný přehled je to, co ještě nestačili padesátníci zapomenout
V aktuální debatě nad maturitním testem z češtiny se jedna strana (spíše studentská) rozhořčuje, že běžný maturant není žádný „křížek“, aby museli znát Jidáše a kdejakou řeckou bohyni, zatímco druhá (spíše učitelská) je pohoršena a říká, že kdo nezná Jidáše Iškariotského a antická božstva, tomu nepatří maturitní vysvědčení do ruky. Důvod je jasný. Bible i antika patří ke všeobecnému přehledu a bez těchto znalostí není člověk schopen rozklíčovat kulturní kódy, kterých jsou literatura, publicistika, hudba, divadlo i film plné.
No skoro by s tím jeden rovnou souhlasil, ale co když je to poněkud složitější? Jak s těmi kulturními kódy, tak všeobecným přehledem. Máme vůbec jasno, co to je, jak to vzniká – a kdo určí, co tam patří a nepatří? Je to tak měsíc, co jsem zasedal v porotě studentského prezentačního fóra, které organizuje jedno pražské gymnázium. A o přestávce došlo mezi pány porotci (dáma měla zrovna něco jiného na práci) k debatě o tom, co všechno studenti neznají, zatímco my starší nad tím nevěřícně a pohoršeně vrtíme hlavou. Kolegové zmiňovali spoustu slov, mně utkvěl třeba úhor. Jak je možné, že student gymnázia neví, co je úhor a trojpolní hospodaření, rozčilovali jsme se svorně!
Nerozčilujeme se sami. Konzervativně laděný pedagog a učitel češtiny Jiří Kostečka dokonce před časem provedl výzkum a publikoval seznam zhruba sto osmdesáti slov, která studenti neumějí uspokojivě vysvětlit; jeho kolega obratem doplnil svůj seznam pěti set slov, s jejichž významem studenti vyššího gymnázia „namnoze nejsou obeznámeni, ačkoli by být téměř bezpodmínečně měli“. Balast, bazírovat, bažit, čepýřit se, falírovat, hamižný, kajícník, licoměrný, napučen, otrapa, osidlo, osobovat si, pachtit se, rozšafný, šibalský, špalír, tipec, vachrlatý, zapšklý, zpupný. Mimochodem úhor tam nebyl.
I představil jsem si univerzitní posluchárnu plnou dam a pánů nad padesát, kterým předložím test a budu žádat vysvětlení synonymity a významu třeba u slov bitcoin, cosplay, couch surfing, hoax, flashmob, hashtag, larp, slackline, pastafariánství, QR kód, vlog. Kdo zvládne přesně definovat, co je to hipster, dostane prémiový bod a lízátko. Jakpak by to asi nesli, kdybych jim takových kousků nezbytně nutných k pochopení světa předložil pět set a tvářil se u toho pohoršeně. Vy nevíte, co je to tweetovat? A to vám dali diplom?
Podobné je to s kulturními kódy. Dnes nejspíš víc než Pallas Athénu člověk užije znalost charakterů a příběhů skrytých za jména a pojmy jako Saruman, Rimmer, Doby, Voldemort, vogonská poezie, Prasinky, Luke Skywalker, sir Humprey (ten už proniknul i do toho maturitního testu spolu s Jidášem), Jon Snow a Jára Cimrman.
Možná definice všeobecného přehledu zní, že do něj patří to, co padesátníci ještě nestačili zapomenout a dvacátníci prosadit. Co považujeme za samozřejmé a nutné ke kulturní komunikaci, se plynule proměňuje (chybí nám nějak významně třeba šufánek, povříslo a pan Povondra?) a rychlost té proměny je stále závratnější.
Takže buďme v klidu, za pár let budou sedět porotci gymnaziální soutěže o přestávce nad kafem a jeden si bude stěžovat: „Řek jsem jim, ať u maturity nepropadají panice, že stačí mít ručník a vědět, že za všechno může číslovka 42. Zírali na mě jak pastafarián na inteligentní design. Co je tohle za generaci?!“
—
text vyšel původně na webu Týdeníku respekt ZDE.
Pět nepravd Marcela Chládka
Související články
-
-
Je ministr Chládek agentem komerčních firem?
-
Za inkluzí stojí neziskovky, soukromé školy a imigranti aneb trocha hysterie…
-
Povinná maturita z matematiky zabetonuje to, s čím nejsme spokojeni
-
V čem má Dobeš pravdu aneb znáte ten vtip o tchořovi?
-
Za šikanu si mohou učitelé sami
-
Barvy života, vědci versus šarlatáni
6 Komentáře
Teda pane Feřteku, nechci nějak kafrat,ale slova v sáhodlouhých seznamech češtinářů, která údajně žáci neznají jsou povětšinou slova česká. Vy uvádíte seznam slov anglických, která jsou přejímána z Aj jazyka bez české náhrady. Ano ,používají se.Používají je mladí, kteří tráví tisíce hodin u počítačů. Přitom slova jako hamižný, zapšklý a pod. je možné užívat všemi v běžném každodenním životě, aniž by se člověk nějak vymezoval svou činností. Neznalost slov,čili chudý slovník, je dán velmi slabou četbou. Jesliže vám rodiče četli třeba pohádky od Boženy Němcová, tušíte už jako dítě,co je oř, vraník, jinoch…Jestliže pouze čtete SMS, chatujete (četujete – proč se to nepíše? česky)a ještě se ani neobtěžujete k této komunikaci používat interpunkci a diakritiku, tak je to potom dost těžké.Filmy jsou prodchnuté hrubými výrazy (už pomalu i ve filmech pro děti), krásný český jazyk někam mizí. Nemusíme mluvit zrovna jako čeští spisovatelé, ale někam nám to odplouvá do ztracena. Nečtením si zakládáme u mnohých mladých na to, že si lidé za chvíli nebudou rozumět ani v běžném hovoru. A jak asi tušíte, hádky a problémy jsou ve velkém procentu problémem komunikačním.
Mimochodem,dnes jsem z těch slovíček,co jste vypsal ,vyzkoušela kluky z prváku gymplu,kam chodí mé děti )měli návštěvu.Znali význam všech těch slov.
V zásadě bych souhlasil, jenom kdybyste se neuchýlil k válečné lsti a nepoužil slova, která nejsou česká.
Fascinuje mě jedno: s jakou suverenitou píše nedostudovaný češtinář (a údajný expert EDUinu) p. Feřtek svoje komentáře.
V čemže je vlastně expert, když nevystudoval ani češtinu, ani žurnalistiku na vysokoškolské úrovni? Neřkuli aby kdy učil?
Když vezu své náctileté syny k lékaři, ve snu mně nenapadne, abych mu kafral do toho, jakou diagnózu a následnou léčbu jim nadiriguje. (A samozřejmě: může se zmýlit, ale pak jeho omyl koriguje lékařský odborník na vyšší úrovni.)
Stejně tak by to mělo fungovat v oboru pedagogiky. Do té ale zjevně dnes může kecat kdokoli.
„Konzervativně laděný pedagog a učitel češtiny Jiří Kostečka“ – kde berete tu drzost, pane Feřteku, takhle někoho nálepkovat? Kdybych byl „konzervativně laděný“, asi bych neměl mezi svými žáky studenty i absolventy Oxbridge a Ivy League.
Zatímco Vy jen žvaníte. Bez znalosti věci, ale zato s chutí. Nestydíte se ani trochu?
JK
Problém je, že společnost nedokáže sama posoudit, jestli je pro její další fungování důležitější znát Pallas Athénu, nebo Kudlu Dederona. Pochopitelně ideální je znát oba dva, ale v horizontu dalších 20 let bych sázela spíš na tu Athénu. A od toho jsou koneckonců učitelé, ne?
That’s an ingenious way of thinking about it.