
Proč státní přijímačky nesplní, co slibovaly
A proč je to dobře.
Máme za sebou první pilotní testování státních přijímaček na střední školy. Na osmiletá a šestiletá gymnázia i na všechny čtyřleté maturitní obory. Souběžně s tím připravuje ministerstvo školství pravidla, jakou mají mít tyto přijímačky váhu a jak s nimi mají školy zacházet. Naostro by měly být spuštěny od jara 2016. Zatím jsou výsledky vlastně lepší, než bylo možné před rokem dvěma očekávat. S drobnou výhradou, že to, čím ministr Chládek jejich zavedení obhajoval, tedy méně neúspěšných u maturit a více dětí na učilištích, pravděpodobně nesplní.
Nejdříve to pozitivní. Testovalo se ve středu a čtvrtek (15. a 16. dubna), hned po víkendu byly k dispozici výsledky a na stránkách CERMAT si každý mohl stáhnout testová zadání a klíče správných odpovědí. Slušný výkon. Pravda, hned další dva následující dny nebyl ten odkaz funkční, tedy pro jistotu nabízíme i alternativní úložiště.
Testy samy byly bez zásadních chyb (pár menších se našlo). Test z matematiky obsahoval kromě převahy poněkud počtářských úloh i pár úloh postavených na přemýšlení. Podobně to bylo u češtiny. Tam převažovaly požadavky na znalosti pravopisu a terminologie, ale test obsahoval i čtenářské úlohy. Nebyl náročný ani tak věcně, ovšem nebylo úplně snadné se pročíst tím množstvím zadání.
Formálně byly úlohy velmi podobné úlohám státní maturity (obé dělá CERMAT). S trochou nadsázky by se dalo říct, že se čeština u přijímaček obtížností zase tak moc nelišila od didaktického testu státní části maturity. Ale podle výsledků neměli žáci s testy z češtiny pro čtyřleté studium žádné větší problémy (neúspěšnost okolo 11%).
Souhrn výsledků si můžete prohlédnout v této ministerské prezentaci. Průběh křivek pro jednotlivé typy škol je víceméně předpokládatelný. Ukazují, že testy rozřadily žáky docela plynule, tedy mohou sloužit ředitelům jako pomůcka k tomu, koho přijmout. Nejpodstatnější ale na celém vývoji okolo státních přijímaček je, že pro ředitele či ředitelku školy je státní test opravdu jen pomůcka.
Je na něm, jakou váhu bude mít v přijímacím řízení a může si k němu doplnit vlastní požadavky. Další specializovaný test, pohovor, talentové zkoušky. A na něm také je, kde si stanoví minimální hranici úspěšnosti. Ta doporučená byla (při maximálně dosažitelných 50 bodech v každém testu) u matematiky 10 bodů a u češtiny 20 bodů.
Proč je to důležité? Testy ověřují učivo, tedy fakticky ne to, co je ve škole důležité a co nakonec obvykle rozhoduje o našem úspěchu či neúspěchu v životě. Fakt, že přijímačky nebudou jen státní test, ale školu od školy i něco jiného navíc, omezí riziko, že se základní školy soustředí ve vyučování jen na to, co je v testech.
A možnost ředitele určit hranici neúspěchu zase sníží riziko, že k maturitnímu studiu nebude mít přístup někdo s třeba jen jednostranným talentem (skvělý v češtině, slabý v matice či naopak), případně někdo, kdo největší pokrok udělá až na střední škole (to platí například o některých romských studentech). Že takových je dost a z výsledků v devítce těžko soudit na výsledky u maturity, to vám potvrdí mnohý ředitel.
Takže ona výtka zmíněná v úvodu vlastně není úplně výtka. Ano, státní testy nesníží počet neúspěšných u maturity. Ostatně ani nemohou; vědí to i v CERMAT a lze to doložit na číslech. A stejně tak nepřesune významnou část žákovské populace na učiliště. Pokud chceme, aby se děti zajímaly o manuální profese, pak na to budeme muset jít jinak. V obou případech je třeba říct, že je to dobře a že cesta, kterou ministerstvo nakonec zvolilo, sice mnoho nepomůže, ale také mnoho neškodí. Jen učitelé mají o něco více práce. Jako obvykle.
1 Komentář
„Testy ověřují učivo, tedy fakticky ne to, co je ve škole důležité a co nakonec obvykle rozhoduje o našem úspěchu či neúspěchu v životě.“
Pane Feřteku, a co je v životě důležité? A co je úspěchem v životě? Jste vy úspěšný? Jsem já úspěšný? Jste úspěšnější, v životě, než Steve Jobs? Abych se přiznal, nemám tušení. S úspěchem v životě je to stejné, jako se štěstím. Je více otázkou naplnění očekávání a spokojenosti, než součtem počtu koní pod všemi kapotami mých aut, či počtem metrů čtverečních o jejichž využití mám právo rozhodovat. Nerozumím té schizofrenii představitelů EDUinu. Na jednu stranu považujete vzdělání za něco více, než jen prostředek uplatnitelnosti na trhu práce – pan Kartouz to neopomene připomenout v každém druhém článku, který vyplodí, lhostejno na jaké téma (jediný objekt zájmu, který se v jeho článcích vyskytuje častěji, je prezident Zeman), tedy přibližně v pěti článcích za týden, a na druhou stranu za úspěšnost stále propagujete nějakou „skutečnou úspěšnost v životě“, kterou si možná mylně vysvětluji, jako úspěch v pracovní, či podnikatelské kariéře. Není žádná „opravdová“ míra úspěšnosti. Pro míru vzdělání v nějakém konkrétním oboru je jedna míra, pro míru vzdělání v jiném je jiná a pro úspěch v životě může být dalších sto různých měr a každý obecně dává váhu jiné. Co člověk, to jiná představa úspěchu. Škola nemá měřit velikost bankovního konta rodičů, ani mnohdy pochybnou podnikatelskou invenci a schopnost se prosadit, či vydělat peníze. Záleží na tom, čeho chce kdo dosáhnout. Co je tedy tou mírou úspěchu pro vás?