Merkur to nespasí, pane ministře!
Posílají kapitáni průmyslu své děti do učení? A pokud ne, proč to chtějí po nás?
Začal rok 2015, rok technického vzdělávání. Vyhlásili ho společně ministr školství Marcel Chládek a prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. Dělají to proto, abychom si my, rodiče a občané, nemysleli, že učňáky „jsou o špinavých montérkách“, jak poznamenává v tiskové zprávě pan ministr, a poslali tam své děti.
Proto ministr spolu s průmyslníky doručí do mateřských škol více stavebnic Merkur a budou pořádat dny otevřených dveří na učilištích i ve firmách. Aby všichni viděli, jak je to tam hezké. Což možná i je a nic proti tomu nemám; jen mám za to, že špinavost montérek není ten hlavní důvod, proč se rodiče snaží své děti dostrkat dál než k výučnímu listu.
Kdybychom oslovili stovku průmyslníků, šéfů malých i větších firem, zjistili bychom, že alespoň třetina z nich poslala své děti do učení? Proč zrovna třetina? To je část populačního ročníku, která každoročně na učiliště odchází. Kam a proč asi posílají své děti kapitáni průmyslu? Takové šetření neexistuje, ale pamatuji si na víc než rok starý rozhovor s jedním z vysokých představitelů Hospodářské komory, který při debatě o učilištích a gymnáziích žertoval, že přece nebudou s kolegy bojovat s vlastními manželkami: „Všichni máme děti na víceletých gymnáziích.“
Připusťme, že kapitáni průmyslu sice nejspíš kážou vodu a píjí víno, nicméně myslí to dobře. A pořádají onu roční kampaň proto, že chtějí zdůraznit význam techniky i výroby pro národní hospodářství. Ve svých materiálech opakovaně upozorňují na hrozivou disproporci na trhu práce. Máme prý více než půl miliónu nezaměstnaných, přitom firmám chybí sto tisíc techniků. Proto bychom měli změnit strukturu školství. „Nepotřebujeme absolventy škol, kteří míří rovnou na pracovní úřady,“ říká prezident SP ČR Jaroslav Hanák.
Tady už se ovšem nedá konstatovat nic jiného, než že zástupci průmyslu veřejnost zároveň klamou. Za prvé používají velmi nepřesná čísla. Český statistický úřad v září 2014 zveřejnil, že nezaměstnaných je 318 000 (na konci roku 2013 to bylo 355 000). To má k půlmilionu daleko. Z toho 137 000 jsou lidé se středním vzděláním bez maturity, tedy vyučení. Jde o nejpočetnější skupinu, 43 procent!
Jistě nejsou všichni z nich technici, ale i tak je zjevné, že ta disproporce na pracovním trhu je někde zcela jinde, než průmyslníci tvrdí. Jestli někdo opravdu často končí na úřadech práce, pak jsou to právě vyučení. Včetně technických oborů. A není to žádná novinka, po léta je to stejné. Tam je jasná zásoba pracovních sil, které firmám chybějí.
Další porce je mezi absolventy průmyslovek. Tedy technických škol. Řádově jde o desítky tisíc lidí, protože středoškoláků je mezi nezaměstnanými skoro 30 procent. Když tato dvě čísla sečteme, zjistíme, že jen mezi současnými nezaměstnanými je 150 – 200 000 absolventů technických oborů. Pokud o ně přesto zaměstnavatelé nestojí, velmi pravděpodobně to není tím, že příliš studovali, nebo studovali špatnou školu, ale spíš tím, že neumí to, co zaměstnavatelé chtějí. Co se nejdřív snažit, aby tolik vyučených nekončilo na pracáku, a teprve pak nahánět do té černé díry další děti prostřednictvím celostátní mnohamilionové kampaně?
I kapitáni průmyslu se jako rodiče chovají racionálně. Umí číst čísla a vědí, že čím vyššího vzdělání jejich dítě dosáhne, tím jsou jeho životní šance vyšší. Nám ostatním ale chtějí ve spolupráci s ministrem školství namluvit, že to tak není. Opravdu chtějí pomáhat technickému vzdělávání? Tak ať to dělají! Z jejich projektu je rozumný nápad obnovit a vybavit dílny na školách. Nebo se snažit o zavedení mistrovské zkoušky.
Ale podstatnější je zlepšit kvalitu všeobecného vzdělávání na druhém stupni základních škol. Ať k tomu tlačí ministra, zjevně jim naslouchá! Pokud odtamtud budou na učiliště odcházet vzdělanější a motivovanější děti, úplně si vystačíme s těmi lidmi, kteří v technických oborech už dneska jsou. Nemohly by to už zaměstnavatelské svazy konečně vzít na vědomí a nenutit ministerstvo školství k nesmyslným opatřením? Rozdáváním Merkuru a matením rodičů české školství napravit nelze.
- Informace Ministerstva školství o vyhlášení Roku technického vzděláváník přečtení ZDE
- Podrobný popis projektu ze stránek Svazu průmyslu a dopravy čtěte ZDE
- Zpráva Českého statistického úřadu o aktuálním stavu nezaměstnanosti ZDE
- Studii Nezaměstnanost absolventů škol se středním a vyšším odborným vzděláním 2014, kde lze najít detailní informace o nezaměstnanosti podle úrovně vzdělání i oborů, čtěte ZDE
Text vyšel původně na Respekt.cz.
Související články
Zanechat komentář
Finanční dárci:
Produktová podpora:
Spolupracujeme:
1 Komentář
Dobrá, dám příklad. Představme si, že máme tři krabice a tři hromady mincí – desetikorunovou, dvacetikorunovou a padesátikorunovou. Do krabice A dáme 100 padesátikorun, 5 dvacetikorun a jednu desetikorunu. Průměrná hodnota mince v krabici A je tedy přibližně 48,2 kouruny. Do krabice B dáme 5 padesátikorun, 100 dvacetikorun a 5 desetikorun. Průměrná hodnota mince v krabici B je tak 20,9 koruny. A do krabice C vložíme 100 desetikorun, 5 dvacetikorun a jednu padesátikorunu. Průměrná hodnota mince v krabici C je tedy 10,8 koruny. A to, co vy, pane Feřteku, navrhujete, je vlastně následující postup:
Část oné, tzv. odborné veřejnosti spřátelené s EDUinem, tvrdí, že když si náhodně zvolím minci v nominální hodnotě 50, nebo 20, nebo 10 korun, třeba na základě hodu kostkou, tak její hodnota bude vyšší, když jí hodím do krabice A, než kdybych jí hodil do krabice B, nebo C. To je samozřejmě nesmysl, který bystřejší alternativci prohlédnou okamžitě. Pak ale existuje ještě jedna skupina, která tvrdí něco, co je sice také nesmysl, ale už je to hůře vidět a pan Feřtek to v článku jasně, opět prokazuje. Že totiž když budu mít 999 mincí, z nichž 333 bude padesátikorun, 333 dvacetikorun a 333 desetikorun, náhodně z nich vyberu 80%, tedy 799 mincí a hodím je do krabice A a zbylých 200 hodím do krabice B, takže bude průměrná hodnota mince ve všech třech krabicích rovna 38,8, neboť trpím představou, že házením desetikorun do krabice A průměrná hodnota mince v krabici A neklesá, což je pochopitelně nesmysl. Skutečnost je taková, že průměrná hodnota mince je 26,7 a nezávisí na tom, jaká část mincí je v jaké krabici.
Dobrá, připusťme, i když já tomu nevěřím ani za mák, že když hodím jakoukoliv minci do krabice A, zvedne se její hodnota o 30%, když hodím jakoukoliv minci do krabice B, zvýší se její hodnota o 20% a v krabici C o 10%. Jak to bude vypadat nyní? Někteří se tváří, že průměrná hodnota je 38,8, já věřím, že je 26,7 a pravda zřejmě bude někde mezi, v našem případě 33,9? Co z toho ale plyne? Že nikde není řečeno, že když budu systém dostatečně znásilňovat, že nebudu mít nakonec v krabici C vyšší průměrnou hodnotu, než v krabici B. Jinými slovy, průměrná hodnota mince v každé z krabic je endogenní proměnnou mé hry, nikoliv hodnotou, která je dána krabicí exogenně. A stejně je tomu s nezaměstnaností. Ano, pohlíženo primitivně, je dnes vyšší míra nezaměstnanosti u nižšího vzdělání, ale když všem rozdám tituly, tak mi celková průměrná míra nezaměstnanosti neklesne, spíše naopak.