
Opravdu říká Třída 8. A, že jsou Romové nevzdělavatelní?
Reality show České televize klade velmi nepříjemné otázky
Už pátý čtvrtek za sebou se před desátou na prvním kanálu ČT vysílá nová reality show nazvaná Třída 8. A. Jde o licenci velmi úspěšného švédského pořadu Klass 9A, kde do přistěhovalecké třídy přišlo několik charismatických učitelů a po zhruba půlročním souboji s kulturními vzorci a osobními nedostatky žáků následoval happy end, kdy si dívky v šátku a černí kluci s kalhotami, co mají rozkrok u kolen, padali do náručí se seversky vyhlížejícími učiteli – intelektuály. Úspěšný pořad pak „opsali“ v několika dalších zemích včetně Slovenska, vždy s víceméně podobným šťastným koncem.
Česká, přesněji brněnská varianta, je v čemsi jiná. I tady platí to pozitivní, co se dá o pořadu říct obecně: tedy, že dělá ze vzdělávání veřejně diskutované téma, že ukazuje učitele jako „hrdiny“, a to občas i bez uvozovek, že předvádí velmi zpříma, s čím se musí umět učitel dnes docela běžně vypořádat. Jinakost je v tom, že škola kousek od brněnského centra je až na dvě tři děti romská.
Takže diskuse, která se na stránkách pořadu vede, se točí skoro výlučně okolo toho, jestli nemají být učitelé na ty romské flákače přísnější, jestli nepatří radši do pomocné (praktické) školy, že je známkují příliš mírně, že tihle si žádné vzdělání nezaslouží a mají jít rovnou k lopatě. Debata je to na místní poměry pořád ještě docela kultivovaná, přesto mám za to, že není špatné si předtím, než si třeba některou epizodu pustíte, pár věci uvědomit.
Nenechte se zmást tou jednobarevností třídy. Ano, ledabylost, minimální motivace i oraženost některých žáků jsou nadprůměrné. Ale popravdě se stejnými věcmi se potýkají učitelé běžně i v neromských třídách. Jen je to o chlup méně vyhrocené. Nezvladatelnost rozhodně není jen problém romských žáků.
Není ovšem varující, že jednobarevná třída vůbec mohla vzniknout? Třeba v té švédské bylo přistěhovalců hodně, ale nebyla takhle monokulturní. Jenže v našich školách bohužel přibývá stále rychleji tříd s vybranými dětmi i „vybranými“ dětmi – a nic moc neděláme pro to, aby se to změnilo. Jen se nad těmi druhými pohoršujeme. Ale v takové třídě by selhal nejspíš i Komenský. To není problém učitele, ale fakticky ani těch dětí. Spíš systému, který něco takového dopustí i v centru velkého města.
Není divné, že v takovém prostředí je učitel sám? Ve třídě, kterou zabírá kamera, popochází asistentka, ale rozhodně to nevypadá, že by pomáhala učiteli zvládnout situaci. Ve Švédsku do mnohem klidnější třídy často posílali do jedné hodiny dva plnohodnotné učitele. Právě proto, aby se vyučování nezměnilo v krocení divé zvěře. Něco takového se v našich školách prakticky nevyskytuje.
Není zvláštní, že ti tři „nejlepší učitelé nasazení do nejhorší školy“ byli tak překvapení, s čím se setkali? Všichni tři nadprůměrně uvažují o své profesi; o tom, jak děti zaujmout a motivovat, ale s nezvladatelnou třídou mají nejspíš první zkušenost. Nemělo by to být tak, že taková kvalifikace by měla být součástí cesty k učitelskému diplomu? Neměl by každý učitel projít podobnou třídou třeba právě jako asistent pedagoga?
Opravdu jsou všichni Romové stejní a nevzdělavatelní? V tomhle je pořad dobrý, protože kromě toho, že ukazuje osmáky ve třídě, kde jsou občas na zabití, vidíme i jejich rozhovory před kamerou. A najednou je nevnímáme jako líný dav, ale jako konkrétní, velmi rozdílné lidi s pocity a strachy, kteří by vlastně chtěli být lepší, než jsou, jen se jim to sem tam trochu sveze. Zblízka vůbec nepůsobí jako nevzdělavatelná banda, ale jako lidé, jejichž chybám docela osobně a obyčejně rozumíme.
Zatím všechny národní varianty třídní reality show skončily optimisticky. Jestli je k tomu nakročeno i v té naší? No, mám o tom pochybnost a nepřijde mi ten výběr romské třídy úplně šťastný. Ale za jedno si tvůrci pochvalu zaslouží určitě. Tenhle pořad klade minulým, současnému i budoucím ministrům školství velmi nepříjemné otázky.
- Epizody švédské předlohy můžete shlédnout ZDE
- Podívejte se na upoutávku na slovenskou variantu (ZDE)
- České epizody uvidíte ZDE
text vyšel na webu týdeníku Respekt.cz (ZDE).
4 Komentáře
Vám z toho všeho, pane Feřteku ,vyplynulo, že jsou Romové nevzdělavatelní? Nevzdělavatelný je člověk s IQ menším než 40 a to se o Romech opravdu říci nedá. Nevzdělavatelnost není dána etnikem nebo barvou kůže, ale sníženým intelektem.
Něco jiného je chuť se učit. Ne ji jen deklarovat.
Moje otázka zní?
Je možné dělat nějakou změnu a nechtít po Romech,aby sami aktivně pomohli ke zlepšení? )např. posíláním dětí do školy, dohlížením nad vypracováváním úkolů, dohledem nad obsahem školních tašek, věnování se dětem od útlého věku – hračky,kreslení,…) Neměla by to být oboustranná záležitost? ne jen jednostranná ze strany českého školství? Co vy na to? Odpovíte?
Pár postřehů:
1) Segregace není nutně špatná. Viz 8letá gymnázia, která jsou poslední nadějí českého vzdělávacího systému vyprodukovat opravdu vzdělané a inteligentní lidi. (Bláboly o tom, že odebírají ze ZŠ ty inteligentní jsou úplně mimo, protože nerespektují jednoduchou věc: ZŠ jsou _základní_ a komu základ nestačí, má být zcela správně posunut někam dál.)
2) Je odvážné tvrdit, že by si Komenský v takové třídě neškrtnul. Komenský byl člověk, který se do dětí dokázal vcítit, empaticky vnímal jejich potřeby a dokázal s nimi pracovat. Problém je, že dneska je důležitější než empatie a pravdivé pojmenování a nalezení problému vhodné zaškatulkování do chlívečků na papírech vedení a inspekce. Bylo to vidět i na výuce v 8.A. Kdo se dokázal k těm dětem přiblížit a pochopit jejich priority a hodnoty, měl šanci uspět. Problém je, že jejich priority jsou pro nás zaslepené svými zákazy a pohledem na svět často naprosto nepochopitelné.
3) Další problém jsou osnovy (RVP) a výuka pedagogů. Spousta učitelů nechápe co a proč učí. Petr správně řekl, že matika učí myslet a pracovat precizně. To místní paní učitelka nechápala a hodnotila faktografické znalosti a tupou aplikaci svého ověřeného postupu. To je špatně a všechny i bílé děti na to vždy reagují zablokováním veškeré komunikace.
4) Učitel tam nebyl sám. V jedné hodině matematiky bylo 15 žáků a 4 dospělí. Problém je, že někteří „asistenti“ tam jen postávali (postávaly) a koukali (y) z okna. Chtěl bych mít v matice s nadprůměrně inteligentními dětmi aspoň 1 pomocného pedagoga nebo asistenta…
5) Co se týče pedagogické kvalifikace a praxe, tak tady je největší problém. PedF jsou odpadové školy, plošně. Pedagogičtí teoretikové jsou zkrachovalci, kteří na školách nikdy neučili a blábolí teoretické nesmysly, které nemají ověřené v praxi, protože nikdy neopustili fakultu a do škol se jít bojí. Nebo jsou to ambiciózní učitelky, které přes zaslepenost ke své dokonalé pravdě nevidí, že jejich metoda selhává. Na pedagogické praxi většina studentů VŠ jen opravuje písemky nebo je nechaná na pospas dětem bez dozoru, protože učitel nestíhá…
Ano, učím, naštěstí na kvalitním gymnáziu.
„PedF jsou odpadové školy, plošně. Pedagogičtí teoretikové jsou zkrachovalci, kteří na školách nikdy neučili a blábolí teoretické nesmysly, které nemají ověřené v praxi, protože nikdy neopustili fakultu a do škol se jít bojí.
Zobecňování na malém a špatně vymezeném vzorku bez ověření hypotézy je signifikantním znakem nevědeckého myšlení,
vážený pane učiteli z kvalitního gymnázia.
Pokud jde o problém vzdělavatelnosti,v rehabilitačních třídách základní školy speciální úspěšně vzděláváme žáky s mnohem nižším IQ než 40. Stojí to hodně úsilí na obou stranách, ale jde to.