
Máme vědět, kolik je Romů v praktických školách?

Je paradoxní, že zastánci segragace se odvolávají na lidská práva
Je to opravdu paradoxní příběh. Česká školní inspekce vyzvala základní školy praktické, aby jí prostřednictvím dotazníku nahlásily počet Romů ve třídách. Proti tomu se ohradila dopisem ministrovi školství Asociace speciálních pedagogů. Kromě jiného se odvolává na Listinu základních práv a svobod, protože v určování etnicity vidí návrat k totalitním poměrům. Ředitelé některých škol odmítli tento dotazník vyplnit. Na první pohled jasný případ. Stát chce kádrovat a rozdělovat občany a ti se s poukazem na mezinárodně zaručená práva brání.
Pokud ale znáte dlouholeté pozadí tohoto sporu, víte, že skutečnost je opačná. Jde totiž jen o další etapu pozičního boje o to, zda uznáme, či neuznáme, že do našich „zvláštních“ škol – kterým se dnes říká praktické nebo nenesou vůbec žádné odlišující označení – chodí i děti, které tam fakticky nepatří. To českému vzdělávacímu systému po léta vytýkají odborníci nejen domácí, ale i zahraniční; a o tom, že umísťování romských dětí do těchto škol je segregační, rozhodl i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Zcela jinak to ale vidí speciální pedagogové sdružení v Asociaci a podstatná část veřejnosti – petice proti omezení praktických škol z roku 2011 ziskala skoro 24 000 podpisů. Její signatáři naopak obhajují stanovisko, že praktické školy jsou pro děti s nějakým problémem, včetně těch romských, to nejlepší řešení.
Že se zastánci segregace operativně odvolávají na listinu lidských práv, kterou jinak praktickými kroky popírají, to je jen černohumorná pikantnost celého příběhu.
Debata o tom, jestli je, či není rozumné omezit množství dětí, které nechodí do běžných základních škol, přesahuje možnosti tohoto komentáře. Je ale třeba upozornit na dvě věci. Za prvé – opravdu patříme minimálně v evropském kontextu k zemím, kde je míra selekce (prostřednictvím speciálních a praktických škol, ale i víceletých gymnázií a jazykových škol) mimořádně vysoká a v odborné debatě převládá názor, že je to jeden z podstatných důvodů propadu kvality našeho vzdělávání.
Za druhé – Asociace speciálních pedagogů provádí opravdu podivuhodné triky, aby zamezila přesunu části žáků z praktických škol do škol hlavního proudu. Když se zhruba před dvěma lety mluvilo o tom, že do praktických škol chodí i děti, které prokazatelně nemají žádný mentální handicap, přišla Asociace s koncepcí takzvaně dlouhodobě selhávajícího žáka. Chtěla, aby důvodem pro umístění do praktické školy nebyl mentální handicap, ale prostě fakt, že dítě opakovaně selhalo v běžné výuce. Umožnilo by to elegantní kličku, která by se vyhnula lékařské diagnóze. Handicap nehandicap, prostě s kým by měli učitelé nějaký problém – šup s ním do pomocné školy.
Ten nápad naštěstí zapadl, ale současný „občanský odpor proti sčítání Romů“ je ze stejného hrnce. Prostě jde o to, aby neexistovala žádná jasná statistika dokládající to, co vidí každý, kdo někdy vešel do nějaké základní školy praktické. Romové tu jednoznačně převládají. Opravdu všichni trpí mentálním postižením? Zcela jistě ne. Co tu tedy dělají? Opravdu nejde o segregaci na základě etnicity a kulturního vzorce, který vnímá Romy jako obtížně vzdělavatelné?
Jednu věc je ale třeba dodat. Selekci ve školách podporuje velká část veřejnosti. Společnost EDUin (autor komentáře je jejím spolupracovníkem) si nechala letos udělat šetření na reprezentativním vzorku, aby zjistila míru souhlasu s rozdělováním dětí do různých vzdělávacích proudů podle míry talentu, případně handicapu. S tímto systémem souhlasí osmdesát procent oslovených.
Důvodů je víc. Část lidí se domnívá, že ve škole, kam by chodily všechny děti společně, by „hloupí“ zdržovali „chytré“, děti s nějakým problémem by byly šikanovány a neměly by tam dostatečnou odbornou péči. Navíc lidé nevěří státu, že by uměl zorganizovat kvalitní školu pro všechny. Třeba podle finského modelu. Ta nedůvěra má své racionální důvody, ale nic to nemění na faktu, že patříme v tomto směru k té zaostalejší části Evropy. Od organizace speciálních pedagogů by se dalo očekávat, že bude v tomto směru osvícená. Je to přesně naopak.
Jestliže zatím se dala Asociace speciálních pedagogů považovat za sice poněkud konzervativní, ale pořád odbornou organizaci, tímto krokem zcela jasně deklaruje, o co jí jde. Aby neexistovala data, která by dokazovala, o čem se mluví léta. A že se zastánci segregace operativně odvolávají na listinu lidských práv, kterou jinak praktickými kroky popírají, to je jen černohumorná pikantnost celého příběhu.
Dopis Asociace speciálních pedagogů v plném znění najdete ZDE. Výňatek z výzkumu, který v červenci 2013 realizovala EDUin, o.p.s a agentura Perfect Crowd, najdete ZDE.
Článek byl publikován na Respekt.cz, kde najdete i diskusi.
5 Komentáře
Pane Feřteku,
klíčové problémy jsou tyto:
1) Velký počet žáků ve třídách tzv. běžných škol. Bylo-li by jich pod 20, zvládal by dobrý učitel individuálně přistupovat ke každému z nich. Je jich běžně kolem 30 a to je obří rozdíl. Potvrdí Vám každý, kdo někdy učil.
2) Romské děti jsou často velmi zanedbané, neumí mluvit, nemají základní hygienické návyky. Vina je na straně rodičů, stát je nijak nemotivuje k tomu, aby si s dětmi povídali, hráli a jinak je rozvíjeli. Podrobněji popisuji zde: http://bit.ly/1c06WpC
Zda sčítat či nesčítat je pouze virtuální problém, jehož rozlousknutí nikomu a ničemu neprospěje. Snad jen dá práci několika úředníkům a novinářům.
Obecné řešení problému nemá vůbec co do činění s Romy.
Na ideální stav – úplnou inkluzi – prostě a jednoduše není ochota ani politiků, ani veřejnosti vyčlenit patřičný podíl peněz z našich daní. Je to zpozdilost, časem na to, věřím, většinově přijdeme, ale „přes koleno“ se to zlomit nedá. (Možná bude dokonce snazší se časem zbavit „elitních osmiletých gymnázií“.)
Kompromisní stav je takový, že v „praktických“ školách jsou (resp. mají být a budou) jen takové děti, se kterými si „normální“ školy provozované za současné peníze opravdu neporadí (shoda se zdá být, že pouze od nějaké úrovně mentálního handicapu), a že v nich nebudou děti SOCIÁLNĚ HANDICAPOVANÉ – ale, proboha, jakékoli – hnědé, žluté, bílé, fialové!
Je naprostý kontraproduktivní nesmysl hlídat a kontrolovat dodržování výše uvedeného pravidla jen u dětí romských! A ještě k tomu zavádět pofidérní pravidla, jak zjistit kdo je vlastně Rom.
Přestaňme si konečně plést sociální status s příslušností k jakémukoli etniku.
Pozitivní diskriminace podle etnické příslušnosti je možná nutná jako počáteční přechodné řešení jak se dostat z nějakých opravdu extrémních rasistických poměrů.
Ale první krok k reálné rovnoprávnosti nezávislé na etniku, který v žádném případě nelze vynechat, je že včas začneme každého brát za skutečně naprosto stejného občana jako všechny ostatní.
Je tisíc důvodů proč v civilizované společnosti s tím či oním občanovi, který má nějaký problém, pomáhat, dětem obzvlášť, dokonce může být nárok některou pomoc dostat od státu, ale nikdy nárok založený na příslušnosti ke kterémukoli etniku!
Doučuji češtinu a angličtinu. Chodí ke mně domů na hodiny doučování několik dětí z blízkého okolí. Nejpilnější a nejnadšenější něco se naučit a opravdu se zlepšit, jsou dvě malé Vietnamky. S jakou vytrvalostí a radostí chodí na hodiny a jak projevují svoji vděčnost za pomoc, to dnes málokdy zažijete. Řekla bych, že české děti jsou podstatně línější a stále nechápou, proč by se měly snažit. Nikdo jim nevysvětlí, že vzdělání, konkrétně umět číst, mluvit, psát v mateřském jazyce i v Aj je pro jejich budoucí uplatnění základní předpoklad. Snad jen jejich rodiče je pošlou na výuku, aby se neřeklo…
Proč ale píšu. Nabízela jsem několikrát zdarma doučování dvěma romským maminkám pro několik jejich ratolestí, bydlí v okolí a vím, že chodí s ostatními mými žáky do tříd a že mají velké problémy s učením a docházkou. Nepřišel nikdy nikdo z těchto dětí. Má pro to někdo jiné vysvětlení, než to, za něž je nám majoritě přezdíváno „rasisti“?
Paradoxní je hlavně to, že nadstandardní způsob vzdělávání,který respektuje individuální zvláštnosti a možnosti žáků, realizovaný v optimálním prostředí vysoce kvalifikovanými speciálními pedagogy za pomoci pedagogických asistentů se u nás vydává za segregaci.
If you are going for finest contents like me, only pay a visit this site all
the time since it offers quality contents, thanks