Kauza přestávky aneb mediální zmatení
Spread the love
Úterní pozdvižení nad tím, že ministr Dobeš chce zkrátit školní přestávky na polovinu, bylo tak vášnivé a všeobecné, že by si zasloužilo lepší důvod, než že si jen někdo špatně přečetl návrh ministerské vyhlášky. I když ministr v úleku hned odpoledne zveřejněný nápad odvolal, je třeba říct, že jeho podstata byla rozumná a média až na pár výjimek celou věc spíš zkreslila, než vysvětlila.
Věc je ve své podstatě velmi jednoduchá. Ministerská vyhláška doposud určovala povinnou délku přestávky mezi hodinami a na oběd. Její připravovaná novela navrhovala, aby si přestávky mohla škola o své vůli zkrátit, pokud to z nějakého organizačního důvodu uzná za vhodné. Vzhledem k tomu, že opravdu není žádný důvod, proč by se délka přestávek měla určovat centrálně, jde jednoznačně o rozumnou změnu. Ať o tom rozhodne každá ředitelka sama. Ví nejlíp, jak to u ní ve škole chodí.
Jiná věc je, že zkracovat přestávky bez vážného důvodu chytré není, protože to je od vzniku školství ta nejdůležitější součást vyučování. Ať už jsou učitelé a vaše škola jakkoli průměrní, přestávková „socializace“ je k nezaplacení. A zkuste za pět minut stihnout výměnu taháků, pinčes na lavici a pošťuchování spolužaček. Ale venkovské školy prostě opravdu mají sem tam problém, že s dopravním podnikem není domluva, autobus odjede a děti pak bloudí dvě hodiny po návsi a čekají na další. Takže možnost šoupnout koncem vyučování o deset minut se hodí.
Jenže média to pojala jako svatokrádež a titulky na serverech oznamovaly další ministrovu totalitní manipulaci. Pan Dobeš není teď zrovna nejpopulárnější, tak to schytal naplno. Chvíli to vypadalo, že závažnější problém než délku přestávek české školství ani nemá. Snažil jsem se volajícím novinářům žádajícím stanovisko vysvětlit, že si to špatně přečetli, že je to vlastně rozumný nápad, ale marně. Příčetný komentář jsem zaznamenal až druhý den v Lidovkách od pana Kamberského, který se to celé snažil uvést na pravou míru.
Ale to už bylo pozdě, protože ministr stačil hned v úterý odpoledne celou věc odvolat. Délka přestávek tedy bude nadále řízena centrálně. A v podvečer oznámil v Českém rozhlase, že příslušného úředníka potrestá. Fakt těžké pořízení s ním. Jednou by stálo za to ho pochválit, ale než to stihnete, šlápne do porcelánu a jen potvrdí roli chaota, který každou chvíli říká něco jiného. Kdo chce kam…
Související články
-
-
Co napadá Václava Klause a jeho kolegy z Asociace aktivních škol
-
Tupost a neznalost neomlouvá
-
Filmová gramotnost? Neusilujme o audiovizuální výchovu na školách
-
Haló, je tu ještě někdo, kdo nechce přidat učitelům?
-
Pochvala pro Lidovky a vážné varování
-
Z akademika demagogem. Podivuhodný případ Petra Fialy
Zanechat komentář
Finanční dárci:
Produktová podpora:
Spolupracujeme:
6 Komentáře
Tenhle případ jasně ukázal, že naše školství je v rukách neurotika, na kterého stačí zašustit novinami a rozsype se.
Je to skutečně marginálie a skoro ztráta času o tom něco psát, přesto si myslím, že není rozumné podřizovat organizaci škol jejich dopravní obslužnosti, což byl asi jediný argument. Vrcholný úřad státní správy by měl naopak působit na kraje, aby si pořádně plnily svoje povinnosti a zajistily spojení tak, aby odpovídalo potřebám občanů. MŠMT má kopat za děti, nikoli za autobusáky.
Já myslím, že kauza malicherná není: ukazuje, jak hloupě se o škole myslí. Novela vyhlášky chce dát škole právo zkracovat podle potřeb dopravy? Normální by snad v civilizované zemi bylo, kdyby délku (ne jen krátkost!) přestávek nejlépe a nejzodpovědněji posoudila a stanovila každá škola sama, a zodpovídala za to svému zřizovateli, ne? Co do toho má zasahovat nějaká vyhláška MŠMT? Centralistické myšlení u nás vládne od dob c. a k. dvorní kanceláře od konce 18 století dodnes.
Třikrát, vlastně čtyřikrát VEDLE JAK TA JEDLE. Aspoň podle mého názoru. Firmě ABL přece vůbec nejde o žáky, studenty, učitele nebo o školy!
Aféra „přestávky“ i čerstvá aféra „povinné polévky“ se objevily jako na zavolanou zrovna v době, kdy bylo třeba co nejrychleji odvést pozornost od problémů s administrací žádostí o podporu z evropských fondů. Nejspíš proto, aby snad někoho nenapadlo pátrat po detailech žádostí, které už prošly. Nebo aby nenápadně (aspoň v Česku) prošly žádosti, které nesmějí narazit.
Ze stejného důvodu, tedy pro odvedení pozornosti, teď musíme poslouchat nesmysly o slučování ministerstev – prý kvůli tomu, aby byly peníze na vyrovnání s církvemi. Evropské fondy jsou zapomenuty.
Josef Dobeš nedělá od nástupu do funkce nic jiného, než že zcela systematicky „láme“ všechny, kteří na ministerstvu a v resortních ústavech aspoň něčemu rozumějí. Buď s ním začnou výt, nebo musejí jít. A ti, kdo s ním začali výt, se už nevzepřou – jedou v tom s ním. Měli bychom si je všechny dobře zapamatovat…
Nevím, zda vůbec existuje někdo jako ten „příslušný úředník“, který má být za vyhlášku potrestán. Jistě ji nepřipravoval z vlastní iniciativy a jistě měl k tomu rámcové zadání. Kdo by po takovém nespravedlivém ministerském potrestání na místě „příslušného úředníka“ asi dobrovolně zůstal?
Nemyslím si, že se premiér Nečas nechá vodit za nos stejně, jako to ABL zkouší s veřejností. Chápu také, že musí zvažovat priority, o nichž třeba ani nevíme. Jenom by mě zajímalo, zda přitom pracuje také s rozsahem škod, které J. Dobeš už ve školství napáchal a ještě napáchá. Budou se napravovat několikrát déle, než bude ministr školství ve funkci. A nejhůř půjdou napravit ty morální.
naprosté nekompetentnosti ministra a taktéž nekompetentnosti, ba čtenářské negramotnosti všech novinářů, kteří na prvotní nepřesnou informaci „naskočili“ a nic si neověřili, nezjistili…
Až se všichni tito lidé budou (samozřejmě každý „po svém“) zaobírat něčím trochu složitějším, například čerpáním z evropských fondů, tak pánbůh s námi a zlý pryč.
Kousek „vypadl“…
Věcně nepříliš významná, zato velmi ilustrativní ukázka naprosté nekompetentnosti ministra a taktéž nekompetentnosti, ba čtenářské negramotnosti všech novinářů, kteří na prvotní nepřesnou informaci „naskočili“ a nic si neověřili, nezjistili…
Až se všichni tito lidé budou (samozřejmě každý „po svém“) zaobírat něčím trochu složitějším, například čerpáním z evropských fondů, tak pánbůh s námi a zlý pryč.